T. Baťa v USA, 1905. – „Ve strojích a organisaci výroby nenalezl jsem v Americe mnoho nového... Zručnost dělnictva byla ale ohromná. Docilovali tam u některých strojů desetkráte větších výkonů nežli naši dělníci. Proto jsem v továrně pracoval jako dělník, věda, že jest marné vykládati lidem, když jim to člověk nemůže ukázat. Chtěl jsem také na svém těle pocítiti obtíže takových vysokých výkonů.

Mnozí lidé tvrdí, že nelze v naší zemi vybudovati veliké závody, protože nemáme moře a nemáme tolik uhlí a petroleje jako Amerika. Já tvrdím, že velký blahobyt amerického lidu vybudován jest především na moudrosti a pilnosti tamnějšího obyvatelstva... Chci dokázati, že i v naší zemi lze takové závody vybudovati.

... největší překážku překoná podnikatel, který pochopí, že jest povolán k tomu, aby zisky pocházející z pokroku výroby, spravedlivě rozděloval ihned mezi dělnictvo, zákaznictvo a závod ... I nejcennější sociální zákonodárství jest často více ku škodě než ku prospěchu pracujícího lidu, protože podnikateli lze sice zákonem naříditi, aby konal dobro, ale nelze však nikoho donutiti, aby se stal nebo zůstal podnikatelem.

Kalkulace, účty ztráty a zisku ... u nás se nalézají v rukou dělníků a zřízenců. Dělníci společně s dílenskými mistry vypočítávají své podíly, účasti na zisku, ale i podíly, které připadají závodu, a tak dělníci jsou informováni dříve než ředitelna, s jakým výsledkem se pracovalo.

Bankrotář, který vyšel z bankrotu chudý a s umdleným tělem, nezasluhuje opovržení. Ale mezi bohatým bankrotářem a zločincem nevidím žádného rozdílu.

To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krise, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek následek... je třeba překonati krisi důvěry.